Zažít senátní volby JINAK...
Senátní volby zpravidla nevzbuzují příliš velkou pozornost voličů. O to důležitější je každý jeden hlas. V letošním roce se v našem volebním obvodě sešla neobyčejně pestrá paleta kandidátů.
Typické pro většinu z nominovaných je jejich dosavadní absolutní absence jakéhokoliv aktivního přístupu k problémům a klíčovým otázkám Prahy 10, za kterou se rozhodli kandidovat. Při výběru kandidáta volí každá stran mezi dvěma přístupy.
Prvním je nominovat známou tvář z řad svých členů. Nalezneme zde proto zkušené politické matadory, jako je paní Kislingerová, která si Prahu 10 zvolila pravděpodobně jen proto, že ve volební mapě hnutí ANO zůstal tento volební obvod „volný“.
V případě, že strana je na výrazné politické osobnosti chudá, pak jí nezbývá nic jiného, než se pokusit získat ve své podstatě zcela libovolnou, ale jakýmkoliv způsobem známou osobu, která alespoň rámcově souhlasí s politikou dotyčné partaje. V důsledku této absence kvalitních kandidátů tak v nominacích nalezneme naprosté politické amatéry, které reprezentuje především pan Felix Slováček. Jeho kandidatura tak nejvíce připomíná smutnou epizodu počátku devadesátých let, kdy nejmenovanou kampeličku v reklamních spotech doporučovala plejáda známých herců od Jiřiny Bohdalové až po Jiřího Krampola. Nikoho nenapadlo, že tyto tváře z reklamních spotů tomu prostě jen zcela obyčejně nerozumí. To, že kampelička vzápětí zkrachovala, si možná pamatujete sami. Nadále však platí, že známé jméno je velice lacinou devizou správné volby.
Ze všech kandidátů, která již brzy uvidíme na volebních plakátech, jsou proto z mého pohledu zajímavá pouze dvě jména: obhajující senátorka Ivana Cabrnochová (za SZ a ČSSD) a paní Renata Chmelová za hnutí Vlasta. Mám tu vzácnou příležitost znát obě kandidátky osobně.
Pozice senátora ve mně evokuje respekt. Mám za to, že tuto funkci má zastávat osoba, která má morální kredit získaný nejen svou předchozí prací, ale i myšlenkami a názory, které zastává. Osoba, která se neschovává za množství vábivých slov, ale která dokáže i konat. Osoba, která může být ostatním kladným vzorem.
S ohledem na výše uvedenou charakteristiku budu v nadcházejících senátních volbách volit jednoznačně paní Renatu Chmelovou. Již téměř dva roky spolu pracujeme v opozičních lavicích zastupitelstva. I díky paní Chmelové a celému hnutí Vlasta, se nám podařilo dosáhnout mnoha pozitivních věcí, které z velké části znáte i z těchto mých stránek. Jsem si jistá, že paní Chmelová má čistou jak občanskou tak politickou minulost. Předkládá nám ve své kampani konkrétní program a vize toho, čeho hodlá v příštích šesti letech v Senátu dosáhnout.
Jako, snad až zrcadlový protiklad lze použít dosavadní politickou kariéru a práci obhajující senátorky, paní Ivany Cabrnochové, která během svého působení v Senátu za celé dva roky nevyvinula žádnou vlastní legislativní činnost...
Připomeňme pouze stručně a bez zbytečných podrobností její podíl na profesně zcela nezvládnuté IT zakázce Prahy 10, dlouholetou práci v dozorčích radách akciových společností Prahy 10, na které je již podáno několik trestních oznámení za majetkové delikty nebo realizaci několikanásobně předraženého wi-fi připojení.
Opakovaně pak v politické rovině jednala v přímém rozporu s postojem Strany zelených. Je politicky velmi ohebná - od jejího vstupu do politiky ji nalézáme jak po boku Milana Richtera (ODS), Bohumila Zoufalíka (ODS, Hlavu vzhůru, Solidarita a aktuálně Nezávislí pro lepší Prahu 10), Radmily Kleslové (StB, ČSSD, ANO), pana Vladimíra Nováka (ČSSD), či aktuálně značně překvapivě i zastupitelů za TOP09. Její charakteristickým znakem je tak pouze urputná snaha být ve „vládě“ s kýmkoliv a za jakýchkoliv okolností, bez ohledu na morálku a svědomí.
Zažijme proto tyto senátní volby jinak! Nevolme svého senátora jen podle názvu velkých stran, které zastupuje, podle známých jmen a podle vyretušovaných úsměvů na volebních plakátech. Volme tentokrát podle činů a skutků, které za jednotlivými kandidáty stojí.